Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vztahy v rodině

18. 4. 2010

Vztahy a role v rodině

 

    Každá rodina má specifické vzorce chování. Každý člen rodiny má určitý úkol ve vztahu k fungování rodinného mechanismu. Najdeme zde iniciátory pravidel a výchovy, domácí aktivisty, kutily, sportovce, dobrodruhy, kulturně, umělecky či duchovně zaměřené osoby. V každé rodině najdeme černou ovci, která zosobňuje stinné stránky rodiny

a na druhé straně úspěšného člena rodiny, který si splnil svoje sny….

Každé dítě odráží to, co se v rodině děje - vyřčené či ukryté někde hluboko. Pokud pracuji s dítětem na jeho problému, je to problém celé rodiny. Pokud členové rodiny změní své vnímání a postoje, změní je i dítě.

   Podívejte se na fotografie z rodinného alba. Pozorně si je prohlédněte. Prohlížíte si svou minulost, přítomnost i budoucnost! Každá buňka našeho těla odráží genetický vzorec našich předků. Jsme obrazem jejich víry, přesvědčení a životní zkušenosti. Nejen mysl,     ale i buňka těla se učí ze zkušenosti. V okamžiku početí je naše vědomí úplné a naladěné na bytí a a dalším vývojem začínáme vnímat život tam venku. Cítíme strach matky, její nejistotu a obavy. Co když nám vnější svět připadá nepřátelský a nehostinný? Vzpomeňte si, jak jste již od někoho slyšeli, že se ani nechtěl narodit!  Volba života a smrti nás provází od početí, což potvrzují fotografie zachycující intenzivní emocionální reakce plodu.

   Bolest zrodu je největší bolestí, kterou prožijeme a je základem vzorce  našeho chování v budoucích reakcí na bolest. Trpěli jsme spolu s matkou. Měli jsme v sobě vůči matce žal a pocit viny, který se zejména u chlapců mnohdy přemění proti ženám. Muž pak způsobuje bolest ženě sám od sebe, je to silnější než on  a necítí za to odpovědnost.

   Po narození komunikujeme s naším okolím mimosmyslovými vzkazy, které jsou kupodivu matkou většinou vyslyšeny. Postupem času jsme nuceni k verbální komunikaci. Řeč se stává zbraní, která míří rovnou do srdce. Naučíme se alespoň jednoho z rodičů omotat okolo prstu nebo je proti sobě rozeštvat, abychom dosáhli svého. 

Rodiče nás kousek po kousku svazují do pravidel, norem a strachu. Začíná bolestný boj. Během prvních třech letech života jsou položeny základy vzorců chování pro celý zbytek života. Prožijeme zahanbování, osočování, nespravedlnost. Zjišťujeme, že okolí nám lže  a mi lžeme jemu. Nemůžeme dělat a říkat, co chceme a co cítíme. Toto v nás vypěstovalo touhu po pomstě, jak si vyrovnat účty. V dětství si rovněž začínáme programovat fobie - podklad pro pozdější závislosti a posedlosti v dospělosti. Zamotali jsme se do pavučiny   z hříchů a strachu. Pomocí odblokování osvobodíme nejen sebe ale i naše děti. Přestaneme házet vinu na svět okolo a zaměníme svůj život, abychom se cítili lépe právě teď.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář